S velkým překvapením jsme zjistili, že nemáme téměř žádné informace o projektu ČMSS. Jaká škoda!

Tak jsme to dnes zkusili napravit s panem Hamanem, který nám navyprávěl spoustu zajímavých věcí o projektu.

Kolik Vás na projektu bylo a jak jste se dostali ke spolupráci s Českomoravskou stavební spořitelnou (ČMSS)?

Bylo nás 20 a všichni dělali ČMSS (a poté i celý soubor projektu Vinice). Prapůvodně byl plánovaný na tomto místě šesti podlažní obchodní dům, nevím, jak tento projekt vznikl, ale z našeho pohledu byl obchodní dům úplný nesmysl, tak jsme hledali jiná možnosti využití.
ČMSS (nyní už ČSOB), která v té době měla partnera Bausparkasse Schwäbisch Hall a Investiční a poštovní banku (IPB), tak hledali nové sídlo. Tak jsme zkusili propracovat část obchodního domu na sídlo nové administrativní českomoravské stavební spořitelny. Mě napadlo, že uděláme elipsu, kterou natočíme tak, jak je dnes natočená. A tím, že ten tvar byl takhle komplikovaný, tak jsme museli modulovat fasádu v netradičním americkém modulu 70×140, 70 byl pilíř a 210 byl pak ten otvor, takže poměr byl 2:1. (210 byl vlastně minimální prostor pro místnosti: sklady, kopírky apod.)
Pamatuju si, že jsme tehdy používali poprvé trochu počítače, tak jsme si vynesli obvod té elipsy (1/4) v jednom tom kříži, a pak jsme to kopírovali východ západ, pak sever jih a byla elispa.

Jak jste dostali projekt? Jaký je za tím příběh?

Pamatuju si, když jsme měli přesvědčit vedení ČMSS, tak jsme se pro ně připravili ve filmových ateliérech (v Hostivaři) jednu část projektu 1:1. Vymodelovali jsme celý jeden modul: pilíře, přidali se k tomu reálný nábytky…byla to zajímavá zkušenost!
Odpovědní lidi z představenstva ČMSS se pak díky tomu rozhodli tento projekt podpořit a stali se prvními klienty. Byli první, co si tam koupili dům, podepsali hned smlouvu a začali platit měsíční zálohy na stavbu domu. Pak se začal stavět pomalu i celý komplex Vinice.

Jak rozsáhlý je projekt? A jak vznikly dva objekty?

Máme cca 20 000 m2 nadzemních prostor a 20 000 m2 podzemních prostor na archivy na smlouvy apod.
Vzhledem k tomu, že první objekt (elipsy) nesplňoval kapacitní podmínky, tak se přidal další dům. Co je na něm podle mě zajímavé je, že je orientovaný jednosměrně a má fasádu, ve formě zrcadla,, která zrcadlí protější objekt elipsy.
Pro lepší komunikaci mezi domy (z hlediska administrativy), vznikl krček – lávka, který je propojil ve 2 podlažích (v 2. a 3. patře). V posledním patře sídlili čeští i němečtí členové představenstva. K tomu je už dnes vtipný příběh, kdy díky tomu, že tam byli členové ze dvou zemí, muselo být vše vyvážený, takže se počítalo na cm2, jak velké mají kanceláře – aby měli stejné kanceláře. Kvůli tomu se to několikrát předělávalo. (smích)

Kolik lidí dělalo na projektu a kdo?

Bohužel si moc už nepamatuji, kdo všechno na projektu dělal, ale z hlediska stavařiny na tom pracoval Radek Spurný (HIP). S Petrem Housou jsme vymýšleli ten modul, který jsme později zjistili, že se jmenuje americký modul. Modul se vyznačuje šířkou 210 cm, kdy se střídá 140,70,140,70 cm.

Jak dlouho probíhala stavba?

Všechno mělo rychlý průběh, nikdo se neodvolal, nebyly tam žádná sdružení, všechno fungovalo naprosto dokonale! Začalo se myslím v roce 1998, 1999 už byla dostavěná část elipsy, zbytek komplexu Vinice se dodělal 2004.

Podíleli jste se u tohoto projektu i architektonicky? Jaké byly začátky?

Ano, u tohoto projektu jsme byli generální projektanti. Když jsme začali dělat základní skici, tak jsme jeli na tzv. Útvar hlavního architekta (později ÚRM: Útvar rozvoje města) na Hradčanech a tam byl pan architekt Kamil Kubiš. Skici jsme s ním probrali, propočítali jsme spolu zeleň, kolik jsou zpevněné plochy, kolik je podlažních ploch…Za pochodu jsme projekt konzultovali, měli jednoduché zápisy z konzultací a v tomto duchu jsme pokračovali. To bylo neuvěřitelný, co se dohodlo, to platilo a ta práce postupovala díky tomu strašně rychle.

Jaké chyby se staly na stavbě?

Vztlak spodní vody nás potrápil, lišil se totiž od původních výpočtů. V třetím suterénu jsme měli 80 cm tlustou základovou desku, která se vypoukla tlakem spodní vody a došlo tam k špatnému odvodnění, tudíž se musela deska vyvrtat, voda vytrysknout a pak se to sanovalo dalšíma injektážemi, aby se odstranila veškerá voda.

Čeho si ještě ceníte na projektu?

Cením si těch věžových objektů, kde jsou byty, jsou to 21 podlažní domy a v každém je 100 bytů. Samozřejmě jsme s tím měli starosti, aby to nevypadalo jako dvě kukuřice. (smích) Nakonec jsme to udělali tak, že tou stranou k sobě není jediný balkon a ty balkony jsou jen kolem. Nakonec nám to ale nedalo a přidali jsme tam dva balkony proti sobě. V té době byla doba opoziční smlouvy, tak se nám podařilo na poslední chvíli vpašovat dva balkony do prováděčky, které mají představovat největší pomník tvůrcům opoziční smlouvy – což jsou ty dva věžové domy, jeden je Zemanův a druhý je Klausův. (vysvětluje)

Co je nějakou zvláštností projektu?

Mám tu jednu technickou zvláštnost projektu. U výškových staveb je použitá obetonovaná ocel, aby se dalo montovat i v zimě a v mrazech, takže se se montovalo třeba i ve 2 ráno! Autorem techniky je statik Josef Lukáš, který nedávno zemřel.

Jaké jsou naopak silné stránky projektu?

Lokačně je to zajímavá parcela. Je to konec nebo začátek Vinohradské třídy, která končí až na Václavském náměstí, protože od té křižovatky už je to Černokostelecká. Silnou stránkou projektu jsou pro mě dva momenty. První se týká veřejného prostoru, který je velkorysým nástupem do objektu. Ta lokalita s nově vzniklým projektem Pragobanky byla pro nás velkou výzvou. Snažili jsme se vytvořit dobrý veřejný prostor, který jsme věděli, že je na tomto místě důležitý. S čímž souvisí druhý moment, kterého si vážím, že tak dopadl: elipsa a její nároží.

Jaké osobní výzvy Vám přinesl projekt?

Pro mě byla výzva ten projekt dělat, protože jsem ten prostor znal velmi dobře. Chodil jsem naproti si kupovat tužky do papírnictví, zároveň jsem kousek od obchodní třídy Strašnické bydlel. Další výzvou bylo vymyslet dobrou kompozici. Pragobanka byl dům s horizontálním akcenty, v kontrastu s tím jsme se snažili vymezit domem, který podporoval opačný princip: vertikalita sloupků elipsy apod. V přízemí je třeba loubí, takže se hmota té elipsy zmenšuje, ale tektonický princip tam pokračuje.